Rezonující

6. března 2017 v 21:06 | ;(((< buculinek >))); |  ---mixer---
Záměr byl jiný, psát o přátelství. Výsledkem je
list Korinstkým, jež ve mě rezonuje. Nech se textem unést i ty, čtenáři.


Kdybych mluvil v jazycích lidí i andělů, bez lásky je to jen dunění zvonu, řinčení činelů.

Kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, měl všechno poznání a víru, že bych i hory přenášel, bez lásky nejsem nic.

Kdybych rozdal vše, co mám, kdybych dal i vlastní tělo, abych se proslavil, bez lásky je mi to k ničemu.


Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje;
není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy,
není škodolibá, ale raduje se z pravdy;
všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží.

Láska nikdy neskončí. Avšak proroctví - ta zaniknou, jazyky - ty umlknou, poznání - to pomine.

Jen z části totiž poznáváme a jen z části prorokujeme;
jakmile však přijde dokonalé, tehdy to částečné zanikne.


Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, měl jsem dětské názory; když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil.


Teď totiž vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom tváří v tvář.

Teď poznávám částečně, ale potom poznám plně, tak jako Bůh zná mě.

Do té doby nám zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší z nich je láska.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama