Víkend

6. února 2017 v 6:16 | ;(((< buculinek >))); |  ---mixer---
Byl víkend :-) To stačí, ne?

Ne, nestačí! Začínám opět doceňovat nejen pouhé slovíčko "víkend", ale skutečný víkend. Ty dny volna, kdy vypnu budík, můžu spát hodně dlouho a ráno se v posteli otáčet pod teplou peřinou, jak špekáček nad táborákem. Jednoduše mít "slowly days".

A nyní mne omluvte, hokna volá ;) Večer budu pokračovat.

Je večer a jak jsem slíbila pokračuji. Jen bez optimizmu z rána. Ten mě postupně opouštěl až odešel úplně dopryč...

Ledva jsem vytáhla paty z domu, byť se dívala kde je co namrzlé, rozplácla jsem se snad na jediné zmrzlé kaluži široko daleko. Zavolala jsem si pána na pomoc, aby mě seškrábnul ze silnice. Nic moc mě nebolelo a tak jsem pádila (přiměřeně stavu chodníků a silnice) na bus do Maloměřic, na náš Hrad. Dokonce jsem bus stihla. ...jen mokré kalhoty, bunda a celá špinavá s představou, že v tom budu x hodin, mě nečinila nikterak šťastnou. Cestou se rozbolela paže. Ach jo, ta kde kdysi bylo podezření, že mi kost pukla. V buse jsem zaregistrovala odřenou ruku. Kolena bolela, ale ne moc. V kanclu jsem dokončila ohledání své tělesné schránky a konstatovala, že je to dobré.
Ruka bolet přestala, zato koleno bolí jak hrom, ale chodím.

S mokrým zadkem jsem usedla na židli a pustila se do práce. Nejdřív papíry a potom harmonogram pohovorů. Zjistila jsem potřebné info a začala obvolávat lidi. ... až bylo hotovo, byl vyhlášen extra termín na chůvy... Marnost nad marnost!
Začali jsme se s šéfem smát a velmi peprně nadávat načež pár minut na to, došlo znovu echo, že ty chůvy mohou být i zítra.
...tak to jsme si už i zpívali. K uvolnění emocí, kdy se v kanclu s dovolením sralo kde co, začaly peprná slova užívat i zbylé kolegyně a my s šéfem na ně jen valili čočmeny.
Až jsem začala zadávat data do outlooku, došlo opět echo, že to ne tak, ale jinak. Moje štěstí, že jsem toho moc udělaného neměla. ...první přesčas na světě :-o

A takové, bez pardonu, na posrání to je, když s vámi někdo nedostatečně, a nebo ještě lépe vůbec nekomunikuje. To potom nevíte na čem jste, co se děje či neděje a pocit zoufalství, marnosti a nicoty naroste do gigantických rozměrů, pod jejichž tíží se hroutíte nikam...

Jdu se z té nicotně beznadějné kocoviny raději vyspat, jinak bych s vysokou pravděpodobností vypustila ostrá slova, jako sopka a to nechci.
Dnes hodně rozladěná s echt bolavým kolenem přeji klidné spaní sobě i tobě. Uff! :-/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama