Ach ty ženy

25. února 2017 v 23:43 | ;(((< buculinek >))); |  ---me---
Smějící se že vám už už cukají koutky? To je dobře! Po ženě statečné a ženě v ringu následuje pojednání s povzdechem přitakajíc spíše Marzanům.


Jsme rozmarné jako léto. Jsme zádumčivé jako podzim. Jsme ledové královny v zimě. Jsme veselé jako rozkvetlé jaro.

...rozmarně...
Taková malá hurá akce s Papájkou a Jůlinkou. "Zítra a pozítří mám auto. Kdy můžeš?" napsala jeden večer Papík. Vyhodnotila jsem časoprostor daných dní a šla na jistotu. Sběrný dvůr volá a Jůlinka (ono auto) jsou časově omezené.
Nechápu, jak se mi povedlo do 30min dojet z Židenic domů a asi tak za 5min 6 vysypat obr tašku ve sběrném dvoře na zem a vytřídit odpad.
Rozmarně po úspěšném vytřídění jsme si vyrazily do Olympie na nákupek spodního prádélka. Ehm ehm, nezůstalo jen u něj, to nešlo! A už vůbec nešlo Marka a Spencera přejít natož všechno vyzkoušet jen za hodinu.
Hlášky večera: "Ooo bože Růžo, ty gatě neeeeeeeeeee Překvapený !!!" a "Vážení zákazníci, chceme vás upozornit, že za 30min končí otevírací doba." ...

...zádumčivě...
Ráno, cestou do práce se v buse nechávám unášet na vlnách Každé sedmé. Takového mailového románku. Jenže!, neměl nekonečný počet stran a já jej dočetla.
Nyní po ránu zádumčivě hledím z okna na ubíhající okolí. Přemýšlím, jak se vede mým přátelům (především jednomu), co bych měla odpoledne doma udělat, nebo jen tak nechám plynout myšlenky...

...ledová královna...
...si v den školení základů wordu a exelu odkráčela z práce a vyprdla se nechat se tupit znalostmi jež dávno má. Učit se psát velká písmena na PC je pod úroveň...
Druhý den jsem čekala, že dostanu vynadáno a taky že jo! Och, ani sprdnout mě šéf neumí. Udělal mi velmi trapné kázání o firemním vzdělávání. Pohodila jsem jen rameny, otočila se ke svému stolu a myslela si o ... víte o čem. Vyhrožoval ještě majitelem, ale ten mi nic neřekl. Že by si šéf situaci přibarvil??? Hmm... Nerozhodný

...vesele...
se mám vždycky, když odcházím z práce a nejveseleji mi je v pátek. Vesele jsem se měla s Magdou a Milkou při hodince krásy. Zkoušely jsme se líčit. Udělala jsem se dámou. Nakonec nás ocenil Magdin manžel, to zahřálo Usmívající se
Nakonec vesele jsem se měla i při důležité, řekla bych téměř životní, pracovní schůzce. Nervozita padla, odpověděla jsem na všechny otázky a zjistila, že miluji svoji profesi.

Ach ty ženy! Kdo se v nich má vyznat. Chvilku jsou takové a potom makové. Dalo by se říct, že nic statického, stálého, nýbrž jsou neudržitelné nespoutatelné. Jsou silné a najednou křehké...

Marzany Venušanky vytáčí a magicky přitahují současně.
Ach ty ženy, jsou příliš a jsou málo!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama