Čas

22. ledna 2017 v 21:11 | ;(((< buculinek >))); |  ---mixer---
...letí jako bláznivý, nechytíš ho ani ty.
Hmm, což o to jej chytat. To snad ani nejde. Jde jej prožít vzpomínkami, plánováním ...

Vzpomínky jsouve své podstatě fajn, když se v nich "nezakufrujeme". Nezůstaneme v nich a nerýpeme se v nich. Stejně tak je dobré plánovat. Jenže co naplat skvělý plán, když se ve smotku pochybností začneme utápět a nenabereme odvahu vykročit.

V pondělí jsem nastoupila do nové práce a hned mi bylo oznámeno ať si sednu na chodbu u sekretarátu nebo naschodišti, že kolegyně onemocněla a vedoucí je u lékaře a přijde v 10 hodin.
Nejdřív mě polilo horko naštváním, že se tam harcuju na 8mou a řekla si, že dobře, že mám čtečku. Dvě hodiny nakonec utekly jak voda. Měla jsem z nich prospěch, potěšila svou duši přijemným čtivem.
Tak byl to zmařený čas či nebyl?

Čas, kdy na něco čekáme se kolikrát táhne jak, ehm ehm pardon za poněkud dekadentní výraz, sopel. Není konce... Přijdou pochybnosti, nervozita, pochmurnost, nepohoda. V tu dobu mívám tisíc chutí všechno rozkrájet na pidi nudličky, kolečka a nevím co ještě, jen za to abych získala ždibek jistoty. Jistoty, která dokáže upokojit rozbouřené srdce a myšlenky. Alespoň na chvíli. Abych se mohla v té bouři nadechnout, trošku spočnout a jítdo boje s časem a čekáním dál.

Nejtěžší na tomto období je, kdy nevíte zda čekáte marně. Snáze se čeká, když alespoň tušíte, na co čekáte.

Čas je vlastně malý prevít. Byl a už není.
Vám i sobě přeji, žít tady a teď. Když už budete čekat, na cokoliv, nestůjte nečinně, využijte daný prostor sobecky (ANO sobecky) pro sebe. Věřím, že to člověka posílí a posune vpřed.

Uff, a já jdu zpět do boje. Pro dnešek trochu lehčího. Přišla naděje, svitlo světlo, záblesk budoucnosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama