Oslo

19. srpna 2013 v 20:09 | ;(((< buculinek >))); |  ---mixer---
Stalo se to nenadále, trochu pomalu a trochu rychle.

Po téměř měsíčním pracovním pobytu ve Strakonicích jsme měli dokončit rozdělanou práci a dát si dva týdny ráchec.
Co já budu dělat? Chtělo se mi vypadnout někam daleko a současně bych byla nejraději seděla doma na zadnici. Neb měsíce předchozí jsem pracovně byla stále v luftu a představa otištěného dopravního prostředeku do mé zadnice se mi nepozdávala. Nakonec zvítězil duch dobrodružný. Domluvila jsem se s domácíma (Vildou a Dankou), koupila letenkua bylo jasné kam se pojedu schladit. Zavčas jsem začala (mimořádně) řešit, jak se dopravím do Práglu na letiště. Bus vyhrál, protože teta u okýnka informací ČD v Brně na hlavasu nebyla sto sdělit kýženou a rozhodující informaci- Je na Dolním nádraží perón? Odpověď kulantní, na okýnko informací neodolatelná zvednutí obočí- Jak já to mám vědět, já tam nebyla.
Ani ne den, ale spíš večer mě brňané mohli zmérknót, jak hledám ještě otevřenou směnárnu. Ukázalo se, že ty otevřené NOK vyprodaly :o ups. Taky jsem pátrala po malém balení kostivalové masti. Tento trip se celkem vyvedl. Jak Bible říká, bez Božího požehnání, marné naše namáhání. V lehkém zoufalství jsem vzdala svůj útok na směnárny a lékárny, když v tu chvíli za rožkem v Letmu (nové NC, pro neznalé) mé oko zahlédlo směnopeněžníka za okýnkem. Naděje stoupla o milimetr. Nuže přistoupila jsem a položila otázku, zda-li má norské koruny. MĚL! Že kolik jich chci. Nebudu napínat, měl jich o 50 NOK míň než jsem chtěla. Byly moje. obchod uzavřen, oba jsme byli spokojeni. Mohla jsem naběhnout do šmirgla (tramvaj, šalina) a fičet dom. Dobalit pět švestek. Jít spát.
Cesta na letiště byla protnuta hodinovým čekáním na Florenci. Polomáčené hořké všechno pojistili ;) Na letišti si sendviče nedávejte. Jsou to malé a drahé nicky.
Při check inu se mnou začala odbavovací slečna smlouvat, zda tu asistenci jako chci již od teď nebo až ... Vyvalila jsem oči a ještě kultivovaně jí sdělila, že "Jinak bych si ji neobjednávala, ne?" Zakoulela očima, zvedla telefon a bylo. Za cca deset minut přikvačil takový tydlik s vozíkem ... ty bláho :o Na letišti se orientoval, dovezl mě ke gejtu (gate). Uff, vysoce inteligentní zážitek. Do letadla mě tím pádam vpustili přednostně. Uvelebila jsem se u okýnka, čekala až se všichni nabordí (bord in). Můžem rolovat a hurá do oblak. Za dvě hodinky letu přistáváme v Oslu na letišti Gardermon. Typický severský architektonický styl, čisté linie, funkční s použitím dřeva. Asistentka již čekala u dveří letadla, prosvištěli jsme k informacím abychom zjistily odkud jezdí bus do Osla.
Pan řidič čekal před autobusem ve vřelé konverzaci dalších chlapů. Z jednoho z nich se vyklubyl pomahač na nakládání. Na co jsem byla připravena, ale jak se říká než neuvidíte neuvěříte, na stojánku před busem měl řidič přenosný platební termilál. Aniž bych se dožadovala, dal mi na jízdenku poloviční slevu, i když jsem cizinec.
Na smluvené zastávce mě čekala Danka s děckama. Mé zjištění- Oslo je v kopcu, ha!
Druhý, resp. první den v Oslu jsme vyrazili s Adou (4,5roku) a Kubou (2,5r.) k jezeru do lesa. Prý cestu znají dobře. Znali, i tak jsem byla v merku kama jdem. Za pět minut od domu jsme byli v lese. Podél cesty maliny, borůvky, bodláky, velké šutry na skákání. Zastavil nás pán a anglicky mi sdělil, s ohledem na malé děti, že jesti chceme jít dál ať dávám pozor, že v lese se pohybuje vlk. Poděkovala jsem mu, řekla klukům co mi pravil a razili jsme cestu na naši pláž. A tu se začalo dít něco neobvyklého, ti jež nás předbíhali se vraceli. Tak tam asi vážně něco bude, pomyslela si. Jenže daší dvě paní nás upozornily abychom dál nešli. Nešli jsme. Obrátili kurz na malinkatou plážičku po cestě a tam se hráli. Vařila se písková polívka, stavěl pískové něco, dělala se bahenní malta ... znáte to :) Přišlo i na vodopád. Společnost nám dělali další děti a kachny na jezeře. Dostali jsme bojový úkol, dojít suší. HA, úkol byl TÉMĚŘ splněn. Nebýt oné obrovské jediné kaluže cestou domů. 100 metrů od domu! Kuba s rozběhem, šupl do ní rovnýma nohama a bylo. Cestou domů, než jsme potkali kaluž, jsem si potřebovala vysypat kamínky z tenisek. Sedla si na lavku a jen tak upozornila pány kluky, že támhle u stromu je velké mraveniště lesních mravenců. Hoši nelenili a stáli oba v prostřed něj. Nedbali, že je mravenci poštípou a že jich budou mít plné kaťata. Radovali se. Potom jednoho z nich, tuším kulihracha Kubu napadl geniální nápad. Hodil mi jednu tenisku do mraveniště. Hmmmmmmmm, paráda. Chvilku mi dalo práci přimět je, aby mi ji podali. Nakonec jsem mravence vytřepávala z nich i tenisek. Odpoledne se hrálo s legem.
Den druhý intevzivně pršelo a teplota klesla. Zůstali jsme doma a řádili, lumpačili :D Až navečer déšť ustal a my vyrazily s Dankou do Ikea (anoooooooooooo, přesně tam). Pošušňaly si na dobrotách, pokochaly oka a něco donesly i domů.
Třetí den byl zasvěcen výpravě do města. Vyšplhali jsme se po střeše opery nahoru na vyhlídku, potom zase dolů. Od tama k nádraží pro dvou denní turistickou jízdenku (opět se slevou :o ) a směr Radnice. Malinko jsme netrefili uličku, což nevadilo a my se prošli vojenskou pevností s muzeem podél pobřeží. Radnice se vynořila přímo před náma a tam kolemjdoucím dětem foukali oooooooooooobrovské bublifuky :) Ada uchvácen, je pozoroval, chytal, hrál si. Já zabrousila na mólo a zjistila, že za hodinku vyplouvá poslední loď na dvou hodinovou plavbu po fjordech. Na tuto objevnou cestu jsme se vydali s Adou a Danka, že bude mít "dovču". Viděli jsme velké pirátské lodě, malé pirátské lodě, králičí ostrov a spousty barevných domečků. Loď houpala, sluníčko svítilo, vítr čechral vlasy- užili jsme si. Danka nás při vylodění čekala na mólu se svačinou a defektem na kolečku Vilíkového kočárku. Mrzuté a těžší cesta domů z metra. Celá do kopce. Dosvištěli jsme domů šťastní a unavení.
Poslední den patřil samovýšlapu na Holmenkollen. Skokanský lyžařský můstek. Z metra do kopce a ještě většího kopce, potom lehká rovinka. Kačenka si šla opět po svém a nedbala směrovek. Jenže to by neměla tolik fotek, zážitků a dojmů. Dorazila jsem do lyžařského muzea ukrytého v útrobách můstku. Odehrával se tam i simulovaný sjezd ..., slaňovalo se z hořejších lavic (jako praví skokani) dolů. 361m letem na laně, odvážlivci svištěli 60 km/h. (jen za 590 NOK) WOW! Přiznávám, kdybych měla koho do tandemu, neváhám. Celá konsternovaná jsem setrvávala v obdivu a nemohla se od tohoto dobrodružství odpoutat. Další várkou výtahem dojeli japonští turisti a bylo po výhledu. Nastal čas na sestup k metru. Chtěla jsem stihnout ještě ostrov, jenže chytrolín si nakombinoval dopravu tak sqele, že ji překombinoval a taky bylo celkem pozdě a já neměla jistotu, že z ostrova pojede loď. Svezla jsem se k vlaku, v minutě byla rozhodnuta, že 10 NOK za čůrání nedám a deset minut studovala směr vlaku do centra. Hlavně, že tam byla u perónu cedula, jak vrata ... Nasedla do (bezbar) vlaku, u spolucestujících se přeptala zda jedu dobře a při usedání na sklopné sedátko jim způsobila výbuch smíchu způsobem zaujetí místa. Gécla sem na to a basta.
Den odletu- na letiště mě odvezl Peťa, u checkinu mi ani asistenci nezavolali, kontrolou jsem prošla NP. Uchvátila jsem si kolečkové tytýtko na batůžek a v klidu si prošla obchůdky. Posvačila, doplnila tekutny. U gejtu mě nikdo nepustil sednout. Neva, v letadle opět u okýnka ( za to teď mohl stevart-letušák, domluvil u jedněch cestujících). Došlo na mě spaní. Probrala se až nad pobřežím Německa, kdy jsme pomalu začali klesat. V Práglu na mě opět čekal ten tydlik. Na bus jsem měla hodinovou rezervu, tak jsem si zašla do Billy a na zastávce, při čekání, se zapovídala s Čechama vracejícíma se z tripu po Norsku. Hurááááááááááá domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monča Monča | 20. srpna 2013 v 13:36 | Reagovat

Bezva počtení - jako vždycky :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama