Kotrmelce

27. září 2011 v 22:43 | ;(((< buculinek >))); |  ---me---
Nedostatkem kotrmelců poslední dobou netrpím. Poslední byl včera a nazvala jsem ho "žužlánecký kotrmelec".

Respektive Lužánecký. Jenže s přáteli si hrajeme se slovy a tak z Lužánek jsou Žužlánky a tak podobně.
Byla jsem včera večer na bazenu v Lužánkách, jediná padesátka ve městě s hloubkou pět metrů - brrr. A tam se mi stala tato příhoda, jejíž popis a sdílení ponechám v původním znění bez diakritiky a bez překladu.
"Vcere bola plavat. Ludi na bazene ako dagde na namesti, ale dalo sa. Sikovna nahodila plutvi (vyborna odkopavacia vec a ludia udrziavaju vaci odstup). Pokojne swimovala az zacali tlacit paty od plutvi. Preventivne pred vykrvacanim ich isla dat dolu. A co sa nestalo. Teda este chvilu secko bolo ok. Hnaty vyhodila na breh, jednu plutvu zhodila a pri druhej sa zosmykla a v bazene isla hlavou dolu tesne pri stene, otacala sa jak na ruskom kolese... Hlavou letelo- hlavu hore, hlava je kormidlo, hlavu hore... olizala kachliky, prdelka zovreta. Vykotmelcovala uspesne, uuuuuuuff. Z brehu akcia vyzerala nenasilne komicky a asistentka s manzelom sa naramne pobavili- ani netusili, ze sa takmer topim. Druhu plutvu som odhodila a isla sa okopavat dalej :-)"

Další kotrmelce, zvraty, zhupy a výkopy si zažívám na pracovišti. Jsem taková horkokrevná huba prořízlá a nenechávám si všechno líbit. Což samozřejmě nese reakci na akci a další reakci- tedy plejáda akcí a reakcí. Výsledky jsou téměř neměřitelné, na mě ovšem postřehnutelné.
Vývojem situace jsem se ocitla na pozici vedoucí s několika podřízenými a především nadřízeným. Zde vlastně můžu vyprávění tohoto kolotoče ukončit. Neukončím. Byť je situace chvílemi hodně náročná a já frflám, prskám, bublám, nadávám, vztekám, odcházím, tak stále zůstávám.
Věřím, že mne tam postavil Pán a že tohle není zkouška nad mé síly. Hodně moc jsem se naučila pro další praxi. Uživatelé i kolegové mne berou (kolegové mne nejen berou, ale i drží- díky moc za vaši podporu :-) ). Asi se budu házet dál i ty dny nadcházející, ale věřím, že to má smysl.

Kotrmelce mám i s Natíkem, mým milým bílým fufánkem. Nějaký týden není ve své kůži. Nejdřív průjem, potom normálka, zase průjem,... bulka na bříšku, trávící trable, zhubnul. Žádná sláva. Nato všechno byl celkem žravý- upravila jsem žrádelníček. Dnes je jetý, apatický. Jednou je fajn, potom zase ne.
Večer jsem dokonce vygůglila telefon na místního pana veterináře. Bude to pan doktor do nepohody :-) Hotový James Herriot. Přepisovat zde náš rozhovor by mohlo způsobit případnou újmu na vašem zdraví. Víte co?, humoru nikdy není dost. Pokusím se ho sem nadatlit.
Po zdvořilostních frázích doprovázeno výbuchy smíchu na obou stranách: "já- Mám morče, kluka a mělo sračku. doktor- Ano?, to jste řekla ale úplně přesně, to se mi líbí. Jinak se tomu říká průjem. já- Nyní ho už nemá (průjem), ale bobky nemají klasickou normální barvu. doktor- Hmm, a zkoušela jste jakou mají chuť? já- Ne. Občas zapáchají tak kysele. doktor- joooooooo to bych taky neochutnával, to chápu. já- Ono by bylo nejrozumnější fyzicky se k Vám dostavit, jelikož po telefonu nic moc nepořešíme. doktor- To je náramně rozumné, vy jste úžasná. Můžu zítra nebo i dnes, ale ono už před týdnem bylo pozdě, tak když to vydrželo do teď, přijďte klidně i ve čtvrtek." Následovalo ještě pár drobných glosů a já věděla, že tohle bude veterinář na svém místě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama