Písmenka :-)

30. března 2011 v 21:25 | ;(((< buculinek >))); |  ---mixer---
Moji milí, po extrémně dlouhé pauze jež měla několik důvodů vsazuji nová písmenka na blog, tak jako za starých časů tiskař sázel písmenka do tiskacího stroje s trochu poetikým úvodem

Jaro nabývá na síle, pupeny stromů se nadouvají už už k prasknutí. Zlatý déšť u nás už vypučel a s ním narcisky i tulipány. Tak trochu začínám tím jarem pučet i já. Paprsky sluníčka prohřívají po zimě stuhlé kosti, shazuji přebytečné vrstvy oběvu (jako včera, frajer Luke jsem si vyšla jen ve svetru a noční návrat byl studený!, brrr).
Poslední měsíce jsou pro mne ve znamení Božích dotyků a zápasů.
Je tolik věcí, za které jsem Pánu vděčná. Jsou přátelé a jejich blízcí, za které se mohu modlit zcela konkrétně. Jsou věci, ve kterých musím svádět duchovní i životní boj.
Stojím v období změn. Od ledna jsem přemýšlela o přerušení nebo ukončení studia v Bratislavě, s tím že se pokusím udělat přijímačky na MU. Dá-li Pán a jak mne povede se ukáže. Každopádně do konce srpna nejsem student.
Další změna je v zaměstnání. Zde hole konstatuji, že se stal zázrak. V pátek začínám v paraCantru Fenix coby sociální pracovník. Potřebovala bych štípnout od Fenixu abych uvěřila
Minulou neděli jsem se "oficiálně" vrátila domů, do svého předchozího sboru. Konečně doma!
Jako zbloudilá ovce. Asi jsem měla zažít to, co jsem zažila. Že ani kilometrová (stokilometrová) vzdálenost mne neodloučí od těch, s kterými můžeme prožívat radosti i strasti. Že byť v jednom městě, ale můžeme si být vzdálení a nevědět o sobě.
Ve svém domovském sboru jsem začala vést pidi skupinečku dorostu. Jsme malí co do počtu, ale směle si dovolím říct, že jsme velicí co do Božích dotyků. Bůh slyšel naše volání a dal nám vitězství. Chvála Jemu!
V tom všem a ještě mnohém dalším mi Hospodin pootáčí zrcadlo víry. Jsem opět v údolí Ákor, v údolí smutku abych vytříbila zlato od všech nánosů tohoto světa a mohla se narovnat, vzhlédnout vzhůru na vrcholy hor a vydat se vzhůru. Pobývat duchovně v údolí Ákor je velmi těžké. Protože na to abych mohla zase vzhůru - a potom z celého srdce toužím- se musím rozloučit, ještě lépe odseknout od sebe pytle, pytlíky, bytohy a batůžky haraburdí. Tedy to, co jsem si vědomě či nevědomě osvojila, zalíbila a ono se to Bohu nelíbí a mě ano. Bolestné loučení, ovšem nejkrásnější odměna- ony Boží výšiny ...
Jakoby mi při čtení Písma ožívaly příběhy a já v nich byla účastníkem. Bůh ke mně promlouvá tiše, něco se láme, očekávám velké věci. Vždyť o tom hovoří i můj veršík na tento rok:
"Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný ve velké ..." Luk 16: 10
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 monika monika | 30. března 2011 v 22:43 | Reagovat

Katko, dostalas mě! Díky! A přeju, aby tě ty velké věci neminuly, ale abys je přijala s důvěrou v Boží lásku a svrchovanost :)

2 Drahomira Rysankova Drahomira Rysankova | E-mail | 31. března 2011 v 0:26 | Reagovat

Katko, diky za ty uprimne radky primo z Tveho srdce. Gratuluji k Tve nove praci a preji Ti, aby Ti prinesla nejen korunky, ale hlavne uspokojeni. Taky preji, at se ti podari dostat do skoly v Brne a uplne vse, co si prejes.Krasne jaro Tobe i vsem Tvym blizkym a budu se tesit na Tve dalsi radecky!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama