Zrcadlo víry

18. prosince 2009 v 0:16 | ;(((< buculinek >))); |  ---me---
Blíží se půlnoc měla bych jít spíše spát, ale nejde to. Ráda bych se spolu s váma na chvíli zastavila a malinko se ohlédla.

Před chvílí jsem zalistovala v Bibli v knize Přísloví. V 18 kapitole, ve druhé polovině dvanáctého verše se píše: "slávu předchází pokora".Opět mi v paměti vytanulo období mého pádu. Času, kdy jsem se ocitla duchovně na poušti a Bůh mne lámal. Toužil abych se Mu vydala, toužil mi dát to, co mi tyto dny dává, slávu.

V tomto roce jsem třikrát čelila prodlužování pracovních smluv. Vždycky jsem jančila a raději si hledala jinou práci. Vždy zcela marně bez výsledku. Vždy jsem si říkala, děvce trochu více důvěry v Hospodina.
A teď?, jsem nehla ani prstem. Sice jsem se na nějaké nabídky podívala, ale to bylo vše. Byla jsem mírně napomenuta, že se přece jen na něco mám podívat.
Postavila jsem se ve víře a čekala. Modlila se svoji modlitbu víry na začátku mého studia: "Pane, prosím Tě kéž mám tuhle práci po dobu studia. Amen." A stejně tak jsem se modlila i nyní. Došla mi nová pracovní smlouva. Bůh je mocný.

Když jsem byla malá, jen málo lidí si dokázalo představit, že budu vzdělavatelná. Nyní stojím v šestém semestru, státnice mi klepe na rameno a tatínek touží po červeném diplomu. Což mu nemohu slíbit, ale uvidíme. Mám úžasnou podporu od rodiny, přátel, spolužáků a všech kolem.
Bůh vám všem žehnej, bez vás bych nebyla tam, kde jsem.

Jsou tomu čtyři roky, co jsem prvně stanula na současné adrese. Neskutené se stalo skutečností! A slzy se mi derou do očí. Protože když se vám naplní váš sen, vaše touha, nenechá vás to chladným. Obzvlášť, když k tomu přidám předchozí odstavce.
I tehdy jsem učinila krok víry a se mnou moje rodičovstvo. Čekalo a věřilo. Jsou užasní a mám je moc ráda! Myslím, že jim vracím jejich úsilí jež do mne vložili.

Maminka pomyslně letos složila ruce v klín s pečením na Vánoce. Řekla jsem, že letos upeču já. Ještě loni něco nemyslitelného. Peču a jen hlásím, co je hotovo.
To že mohu kouzlit v kuchyni, zvát přátele k jídlu považuji za výsadu, vášeň a potěšení.
Dívám se zpět a nedokážu slovy vystihnout to, co mi pulzuje hlavou i sdrcem.
Jsou to slzy radosti, milosti, lásky a pokory.
"Otče, chci Ti děkovat za každý den, který jsi mi dal. Chci ti děkovat, že mám u Tebe takovou přízeň a milost. Děkuji, že mi dáváš růst v pokoji, v pokoře, v moudrosti. Děkuji, že mě proměňuješ, že jsi mi blízko. Tak blízko. Blíž než jsem já Tobě. Amen."

Ráda bych vám všem v čase vánočním přála pokoj v srdci i přes všechny stresy.
Mějte přízeň Boží v hojnosti i příští rok.
Bůh je mocný, věřte!

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama