Adrenalin

8. června 2009 v 22:17 | ;(((< buculinek >))); |  ---me---
... prý o něm mám napsat. Tak teda píšu.

Story o adrenalinu začala v pátek v buse, kdy jsem s hrůzou začala v hlavě šrotovat jestli index je v batohu nebo doma. Zariskovala jsem a celou věc zkontrolovala až na nádraží. Byl tam a mohla jsem tedy pokračovat v cestě do Blavy. Ale tentokrát ne na zkoušku. Jela jsem si zapsat známku a hlavně do divadla na lyrickou komedii Manon Lescaut od V. Nezvala.

     "Manon je můj osud, Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže, hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě. Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!
Manon je moje, umřít pro krásu..."

Takto vyznává svoji lásku rytíř des Grieux, jež se má stát knězem, své milé Manon z Arrasu, která se má stát jeptiškou.
Dílo již znám, ale velmi lákavě zněla myšlenka slyšet ho ve slovenštině. Nedalo se mi odolat.

Ale abych se tu jen nerozplývala blahem nad krásnými verši.
Prostě a jednoduše mi byla zakoupena vstupenka a já se naprosto a klidně smířila s tím, že si představení užiju sama. Jak jsem se před divadlem ovšem překvapeně a s úžasem divila, že budu mít garde. Takovou oběť jsem opravdu nečekala! Jenže ...
... na okně visel papír, že představení je pro nemoc zrušeno. Ehm ehm, nezbylo než naštvaně odkráčet. Šli, teda jeli jsme vrátit vstupenky. Kde začalo další a vyšší kolo pro naše emoce ...

Pro mě tedy o krok dřív. Byla jsem postavena před velkou výzvu: "Tak pojď, to zvládneš!" Smělé povzbuzení pro nesmělou. Měla jsem vstoupit na jezdící chodník ( už jen představa ve mě evokuje děs a utrpení). Nuž dobrá, posbírala jsem veškerou sílu, odhodlání, zavřela oči a nechala se vést. Cestou nahoru jsem trochu kvíkala. Cestou dolů jsem opět raději rychle hledava výtah, ovšem asi dost pomalu. Opět jsem statečně vložila svůj život do Petrových rukou a cestou dolů kvíkala více. Naprosto vyčerpávající jízdy uff :/ Ale zvládla jsem je úspěšně. Později mi bylo řečeno, že jsem vlastně svůj život vložila do nesprávných rukou. Ale já vím, že jsem byla v těch nejlepších a starostlivých rukách. Takže proto jsem šla. S nikým jiným bych vážně na eskalátor nestoupla. To mi věř! :)

Penízky za vstupenky nám nedali - mrchy jedny. Takže jsme odcházeli ještě víc naštvaní. Aaaaachjooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo. No nic, jdeme dál.

Místo v divadle jsme skončili na grilovačce v zahradě. Seznámila jsem se s moc fajn lidičkama. Možná se zdálo, že se trochu nudím, ale vůbec tomu tak nebylo. Pozorovala jsem okolí, nechávala se glovat hejny komárů a poslouchala jak pánové ladí a testují své kytary. Pohodička klídeček.

A co bylo dál? ... sobota v duchu vegáček u knížky :-)

Boj byl završen vítězně
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yominis Yominis | Web | 9. června 2009 v 14:12 | Reagovat

Manon Lescaut je krásná hra. Škoda, že ti to nevyšlo. Ale být ve tvé kůži, tak bych jim řekla něco hodně peprného. Nesnáším, když se někdo chová nekorektně *grr*

2 buculinek buculinek | 9. června 2009 v 14:19 | Reagovat

byl to děs běs a dohru to mělo ještě dnes - tedy 4 dny po
dík za sympatie ;-)

3 evuska evuska | Web | 11. června 2009 v 17:39 | Reagovat

cau kato jak se máš ja se máš dobre máš fakt dobrej blog tak papa a co nejdrív mi dej vedet pls na blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama