O vděčnosti

18. března 2007 v 23:27 | ;)))< buculinek >(((; |  ---me---
Když se v Bibli píše, že někomu přetéká srdce vděčností a radostí, bylo mi to tak nějak trochu alchimií. Ale nyní rozumím. Rozumím, když čtu o nevyslovitelné radosti.

Dnes Pavel kázal o údolích a pohořích v našich životech. Že naše životy nejsou rovinou a má pravdu.
Před pár lety si mě Pán zavedl do údolí, kterému říkám Akor. Neboli dolina Achor. Achor znamená zármutek. V údolí zármutku jsem se plácala celkem dlouho a opravdu mi bylo smutno. Často jsem brečela sama nad sebou a nad tím, co nemám a mít chci. Boží hlas se mohl v dolině dobře rozeznívat, odrážet z jedné strany na druhou. Dobře rezonoval. Nebylo před ním úniku. Začal mnou pronikat až do morku kostí. Bránila jsem se ze všech sil uniknout, vzpírala se, ale nešlo to.
Boleli mne uši i srdce.
Klesla jsem hodně dolů, abych mohla projít ohněm a přetavit se.
Ptal se- KOHO MILUJEŠ VÍCE? PO KOM TOUŽÍŠ VÍC, po svých snech a tužbách či po Mne?
Trvalo mi týden intenzivních bojů než jsem dokázala najít cestu na horu Mória a položit tam své touhy a sny u kříže a jasně z plna hrdla, ale současně s naprosto rozdrceným srdcem říct- CHCI TEBE, JEŽÍŠI.
Šílená bolest a práznota se pomalu začaly měnit v důvěru, pokoj a jistotu.
Tak jako Abraham měl obětovat, to na čem lpěl, co miloval. Ale byl poslušný Bohu.
Šel!
Obětovala jsem. Abraham podstoupil tuhle zkoušku a obstál. Dostal, či spíše Bůh zachoval jeho jediného syna. Vrátil mu ho.
Bůh mi nyní vrací mé touhy, ale důležité je, že já na nich nelpím. Přichází, jak je Bůh dává.
Víte proč, po nás Bůh chce podobné věci? Aby se v nich mohla zjevit Jeho sláva a moc.
Mám srdce plné nevyslovitelné radosti, že jsem mohla sejít do údolí, potom vyšplhat na horu a nyní mohu jít po hřebeni. Ale musím být opatrná, stezka je úzká a některá místa nebezpečná. Spočívám v Jeho náruči, jinde na stezce není bezpečné místo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kiko kiko | 20. března 2007 v 5:43 | Reagovat

Pekny clanok. Musim uznat, ze vies velmi dobre pisat, Katka.

Ci vlastne Buculinek ;-)

2 Monika Monika | 22. března 2007 v 13:44 | Reagovat

Muselo to byt drsne a dobrovolne se do toho chce malo komu. Ale diky Bohu, ze se nas nepta dopredu, jestli chceme:) Ono potom ta radost, o ktere pises, je nevyslovna a zel neprenositelna. Jestli ji chci mit taky, nebude to jen tak.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama