František

29. března 2007 v 10:49 | ;)))< buculinek >(((; |  ---úzká---
Chvátám na autobus na Úzkou, snad ho stihnu ... V tom ovšem z davu lidí se ozve zvolání o pomoc ...

Těším se domů, co ještě udělám než zalehnu. Ale ten muž potřebuje pomoc. Zastavujeme se u něho a zjišťujem, jaký má problém. Trvá dlouho než z něho vydoluji kloudnou informaci.
Zranil si pravý kotník při útěku z krádeže. Byl na ošetření, noha ho bolí a potřebuje doktora. Voláme sanitu, která přijíždí až za půl hodiny.
Navazuji s tím mužem rozhovor. Ptám se na jméno, jak dlouho je na ulici a další věci. Snažím se ho povzbudit, dát mu naději a především říct evangelium.
Měl dobrou práci, přišel o ni, vyhodili ho z podnájmu.
... cesta na ulic ...
Muž, který zjevem byl spíš padesátník, věkem mu není ani čtyřicet. Stojí před náma v ošuntělém kabátu, roztrhaných kalhotech a hnidama ve vlasech.
Na samém okraji beznadějné propasti. Touží se jen někde v klidu vyspat.
Slzy mu řinou z očí když slyší evangelium.
Prochází kolem nás davy lidí, nevnímám je. Stojí přede mnou on, František.
Díky, že jsi tam byl Ty i ty!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monika Monika | 29. března 2007 v 11:57 | Reagovat

Taky mam nekdy pocit, ze se nemuzu zastavit. Nemuzu? Diky Bohu za vsechny chvile, kdy poslechnu jeho hlas a neridim se jen tim svym rozumem!

2 Petra Petra | 29. března 2007 v 17:05 | Reagovat

Jsi úžasná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama