Divá Bára

3. prosince 2006 v 21:20 | ;)))< buculinek >(((; |  ---me---
"Víš, že mi připomínáš divou Báru?" Koukám na Věrčin dopis, kde se to píše černé na bílém. Potom mi výrok opakuje často. A proč?
Dlouhé rozevláté havraní vlasy, moje nátura. Jsem bojovník a jen tak se nevzdávám. Často se směju (někdy až příliš hlasitě- odpuste mi). Taková trochu nespoutaná divočina.

Přišla změna a Věrka je smutná. Nechala jsem si ostříhat svůj havraní závoj. Už nejsem divá Bára. Nedávno jsme spolu klábosily a obě jsme uviděly změnu, která nastala. Nejen, že nemám svůj závoj. Ale i mé ... něco se změnilo. Jediné, co zůstalo a asi zůstane, je nespoutaná divočina.
Začínám si najednou uvědomovat krásu ženství. Být ženou, mít vlastní domácnost, práci,...
Stalo se to po jednom úžasném rozhovoru s mámou. Povídala mi o rozhovoru s jednou úřednicí. "Kdybychom ji nedali do ústavu, nebyla by co je. Dnes je z ní krásná inteligentní mladá žena."
Řeknu vám, že ještě teď polikám na prázdno úžasem. Ano, najednou mi docvaklo - t y j s i ž e n a.
Tohle asi muž těžko pochopí. Ale je to podobné, jako když se vám podaří vahrát důležitý zápas. Takový vstup do dospělosti. I když dospělá jsem dlouho, ale tenhle pohled na sebe samu objevuji až nyní. Trošku se s tím peru, přijmout či ne. Ale prožívám plnost své identity, jako ženy.
Spokojenost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama