Utkána

22. listopadu 2006 v 22:16 | ;)))< buculinek >(((; |  ---me---
Pozor, malý matematický příklad úvodem- nedávno mi bylo druhých ...cet a když sečtu obě číslice, tak výsledek jsou čtyři. Tak přesně před tolika lety se můj život začal tkát ... :)
Od škaredého káčátka k ženě.

Prvních pět let jsem strávila více v nemocničním než domácím prostředí. Spousty korekčních operací, následných rehabilitací až přišla poslední. Důvod - artrogriposis congenita multiplex. Věnuji se těmhle třem divným slovům zvlášť.
Docent Seibert z dětské fakultní nemocnice v Brně se vrátil ze stáže v Kanadě. Navrhl rodičům riskantní operaci. V té době jsem jela na operační sál, jako druhá v republice - korekce koleního pouzdra. Oblast, kde je možné jediným šmiknutím přetnout nervové dráhy. Šance je 50 na 50. Když se zdaří budu mít nohu rovnou, když ne přestane růst.
Povedlo se! Do teď obdivujeme pana docenta, protože s jeho úžasným očním tikem provádět složité operace nebylo jednoduché. Naučila jsem se chodit zhruba v pěti - šesti letech.
Nastal čas nástupu základního vzdělání. Psychologických sezení bylo také dost. Nakonec zjistili, že vzdělavatelná jsem, ale pro svůj hendikep, docházka do běžné školy je nereálná. Mám pár hodin domácí školy- učitelka z kmenové školy bude docházet k nám. Maminka se opět nevzdala a přes všechnu byrokracii komunismu vyběhala (zázraky se dějí) povolení.
Čestné prohlášení, že mne máma bude ve škole doprovázet, každou přestávku mi nachystá pomůcky na další hodinu, pomůže na wc, v jídelně nakrmí, ..... Nastoupila jsem na Letnou ve Zlíně a strávila tam první stupeň. Zapojovala jsem se do všech školních aktivit. I třídních výletů. Vzpomínám si na výlet ve čtvrté třídě. Třídní zařídila 3 denní výlet. Povolili ho jen proto, že jela moje máma a cestou se připojil manžel třídní. Prošmejdili jsme tehdy Beskydy - nádhera.
Druhý stupeň na Podhoří byl poznamenán nejen novým prostředím, ale i dospíváním přinášející svá úskalí. Spolužáci pubescenti se mi jednou natolik vysmáli, že jsem nebyla s to se bránit. Třídní učitelka teprv ne. S nástupem nového školního roku nezbývalo nic, než aby si máma stoupla před celou třídu a vysvětlila pro puberťáky "nevysvětlitelné". Vůbec nevím, co říkala. Ono je to jedno...
A jdu dál. Přijímačky na gympl dělám opět spešl na otrokovickém gymnáziu, ale hlásím se do Bratislavy. Gymnázium pro tělesně postiženou mládež. Nyní už musím bojovat naprosto sama. Občas se daří, pak nedaří. Zná te to. Je to období, na které mám vzpomínám ráda. Čtyři roky nejsou moc, ale je to dost aby člověk začal hledat sám sebe. Hledání životních vzorů, lásek, přátelství. Samé fajne věci a do toho se vám pořád motá škola. Ach jo. :) Nedá se nic dělat, i školu třeba dobojovat.
Prosím mladší ročníky - věku střední škola - nejsem vhodným vzorem. Učení jsem často flákala. Bavil mě dějepis, biologie, fyzika, občanka. Nesnášela jsem hodiny němčiny a literatury- naskakuje mi husí kůže. S potem v tváři se přece jen podařilo odejít ze školy s maturitním vysvědčením.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama